Kristýna si vzala klobouk a že bude plést venku.
A: Mamí, to je klásnej svetýlek, můj, můj!
K: Ale ale! Všechno jen pro tebe? To snad ne! Copak máš svetrů málo? A tenhle by ti byl moc velký. Ten je pro tátu.
A: A Kdy táta konečně pšijede?
K: Ještě musíme počkat, ale říkal, že před vánoci už tu bude. A že zůstane hodně dlouho. A prý bude mít pro tebe veliké překvapení! (Kdy já to konečně dopletu...?)
Další den...
A: Mamí, zase pleteš plo tátu?
K: No samozřejmě, to bude veliký svetr, tak to trvá déle.
A: A potom plo mě!
K: Tak já ti přinesu ukázat, kolik jich máš ty. Všichni ostatní mají nanejvýš dva a ty pět!
K: (Vopice jedna, už aby tu ti kluci byli, nebo z ní bude rozmazlenej jedináček!)
K: Tak se podívej, kolik těch svetrů máš! Nejvíc ze všech! Musíš myslet také na ostatní...
A: :-(
