Včera (9. 1.) jsem musela do Prahy na letiště. Nejprve se vrátila Erika. Po přivítání s Lunou, mojí nejhodnější podenčicí, si sedla na vozík a čekala s námi na hodinu zpožděný let z Lanzarote.
Tentokrát se nás v "uvítacím výboru" sešlo víc, měli jsme o čem povídat a na živo je to vždycky lepší, než maily, přes fb nebo telefonem... tak nám to uteklo. :-) A pak se objevily dva vozíky s přepravkami, tentokrát tím dobrovolníkem, který nám psy přivezl jako "spoluzavazadlo", byla velice milá a příjemná paní Dana Batulková. Tímto jí ještě jednou děkujeme za ochotu a pomoc. :-)
1. E: Ahoj! Už jsem tady! To je fajn, že jsi pro mě přijela a nebudu muset sama vlakem. :-)
2. E: Ahoj, Luný, tebe taky ráda vidím!
3. E: Lunýsko, stůj hezky, já se trochu rozhlédnu, jo? Nejkrásnější pohled na svět je z koňského hřbetu, v tomto případě i psího!
Luna: Tak koukej, ta menší je Betynka, náš podenko mallorquin a ten větší je Nando, toho jsem tu vítala skoro před rokem a teď čeká na kamarádku.
4. E: Aha, ty je asi znáš všechny viď?
Luna: No, skoro všechny podenčáky, co přiletěli. Někteří u nás bydleli v dočasném domově.
5. E: Neboj, Lído, sedím dobře!
6. Já: Tak já si tě taky vyfotím, když dovolíš. :-)
7. Luna: Co jste si to na mě vymyslely, holky? Copak já jsem kůň?
8. E: Tak já teda slezu a sednu si na vozík.
9. E: Láďo, pozor, sedím za tebou...
Luna: To jsi nemusela, Eriko. Pro jednoho je to čekání dost nuda, pojď si se mnou povídat...
10. Verča s Habanou a faraonem Mahirem, Jana s Tayrou a Nalou...
A už jedou! Tentokrát tím dobrovolníkem, který si vzal naše psy jako "spoluzavazadlo", byla velice milá a příjemná paní Dana Batulková.
Desi, drobná veselá fenečka, která bude dělat společnost Nandovi. A ještě napůl spící Romeo. Ten bude mít za parťáka Aarona (také adoptovaného podenka).
A hemžení kolem přepravek... :-)
