Kristýna má sice rozpletený svetr, ale venku je tak krásně...
A: Mami, pojď ven..., žikala jsi jahody...
K: Tak pojď, už krásně zrají...
K: Tak polez, ale musíš dávat pozor!
A: Už lezu, lezu, po železu, nedám pokoj... až dolezu...
A: A už jsem u tebe!
K: No vidíš, jaká jsi šikulka! Tak si utrhni, ale jen ty, které jsou celé červené.
A: Tahle je čevená!
A: Mňam!
K: Nando, pojď na chvíli do stínu, já pomůžu Lídě s meduňkou.
Já: To jsi hodná, je jí strašně moc...
K: Ale zase z ní bude spousta čaje, v zimě bude dobrý, jestli ho namícháš jako loni.
Já: Hehe, to nevím, jestli se mi takový povede! Znáš mě, všechno dělám od oka a pokaždé trochu jinak...
K: A ty už toho nech, ať obědváš. Už to bude, tak půjdeme něco rychle uvařit.
A: Co z jahůdek uvažíš?
K: Nech se překvapit. Bude to pro všechny...
A: I plo Danku, Julka a Šímu?
K: Samozřejmě!
K: Tak, malá spí, můžu si natrhat pár růžiček a levandulek do vázy.
Já: Tak to aby sis pospíšila, levandule brzo také ostříhám na sušení.
K: Nádherně voní...
K: Někde cestou mi ta levandule upadla. Lído, prosímtě, přineseš mi ji? Nanda už se asi vzbudí...
K: Tak už ses vyspinkala?
A: Já ti budu pomáhat!
K: Už to máme hotové.
A: Ty jsou klásný!
